Jak Na Inovace V Podniku
Investice

Inovační management

Inovační management se v 21. století stává pojmem číslo jedna a je nedílnou součástí každé společnosti, která se na trhu vyskytuje a která se jím musí zaobírat. Nejen ve výrobních společnostech se setkáme s inovacemi všeho druhu, nýbrž i v každém druhém oboru jakékoliv lidské činnosti, je tomuto pojmu věnován skutečně velký prostor. Nemusí se přitom jednat pouze o výrobní společnosti. Podnik, který totiž neinovuje, je dozajista odsouzen k zániku, to je názor mnoha autorů a nelze nedodat, že tomu tak skutečně v praxi je. Nejedna společnost tak používá velmi často a ráda pojem „Inovuj, nebo zemři“. Společnost si v tomto případě můžeme představit jako jakoukoliv obchodní či veřejnou společnost anebo společnost, která má pod svými křídly lidskou společnost.

Inovace jsou ve své podstatě považovány za skutečně zásadní konkurenční výhodu, bez které se žádná společnost nemůže obejít. Aby ovšem společnost mohla veškeré inovace, které jsou vyžadovány zvenčí skutečně splnit, je třeba, aby dobře naslouchala potřebám nejen interních zákazníků, nýbrž i těch externích. Veškeré zjištěné požadavky těchto zákazníků, musí firma samozřejmě s ohledem na požadavky samotných stakegolderů, velmi vhodně analyzovat a následně je připravit k samotné realizace a inovaci tak přivést k životu. Je tedy rozhodně potřeba, aby byla zvolena naprosto optimální inovační strategie, kterou lze ve skutečnosti aplikovat. Efektivní ovšem strategie nebude nikdy, když se inovovaný produkt potažmo služba ke konečnému klientovi nedostane tím správným komunikačním kanálem.

Inovacní Management

Obchodní prostředí, ve kterém se dennodenně pohybujeme, se neustále mění. Na trh se dostávají nové a nové technologie a podnik je tak z ničeho nic nucen těmto tržním podmínkám ve světě čelit a musí se tak velmi rychle naučit své výrobky a služby odlišit od všudypřítomné konkurence. V potaz ovšem daný podnik musí vzít rovněž i nové státní předpisy, které se neustále mění. Vše je rovněž doprovázeno i nárůstem produktivity a také efektivity nákladů. Díky neustálému inovování může podnik dosáhnout daleko příznivějšího postavení své firmy na trhu a ustát tak konkurenční prostředí.

Inovace jsou rovněž ovlivňovány globalizací a to hned několika způsoby. Roste mezinárodní konkurenční ring, toky služeb se rozšiřují a to stejně tak, jako toky statků, informací a služeb, které se přelévají přes hranice různých zemí. Zákazník tak dosáhne užitku především na základě inovací a to hned několika způsoby najednou a to například ve zvýšení komfortu, image, zábavě, v jednoduchosti celého produktu či služby, výhodnější ceně či ohleduplnosti vůči životnímu prostředí. Na trhu v současnosti bývají za hlavními projevy veškerých inovací nové výrobky popřípadě nové produktové inovace. Dalšími druhy jsou například marketingové či organizační inovace. Neméně důležitou roli pro společnost hrají především změny jednotlivých procesů, jinými slovy procesní inovace. Co ovšem inovace mají společné je, že v každém případě se změny týkají zejména lidí. Lidský kapitál má tak velmi důležitý význam pro naprosto celou společnost. Díky lidem jsou veškeré zavedené změny upraveny do vcelku optimálního stavu. Ovšem zejména u zaměstnanců vzniká velmi často odpor či jakékoliv negativní postavení vůči jakýmkoliv inovacím. Člověk se od přírody všeobecně bojí jakýchkoliv změn a tak nemá důvod k tomu, cokoliv měnit a to zejména protože do této doby bez jakýchkoliv problémů přežíval bez úhony. Člověk musí totiž kvůli jakýmkoliv inovacím vyjít ze své komfortní zóny a tak musí rovněž vynaložit i více úsilí a také energie, na což vůbec není zvyklý. V daných chvílích je stěžejní zejména fakt, jaký způsob oznámení daných změn manažer podniku zvolí. Pracovníci by tak měli být zejména seznámeni s veškerým budoucím plánem daného podniku, měli by být informováni také o tom, jakého výsledku by mělo být dosaženo a které činnosti bude nutné učinit k tomu, aby měla inovace ve firmě pozitivní přínos pro všechny zúčastněné a splnila tak svůj význam.

Inovační management

Inovační management je takzvaným racionálním řízením inovací, které reagují jak na potřeby samotného zákazníka, rovněž i na potřeby výrobce. Volker Trommsdorff (2009) uvádí celý management inovací je takzvaná analýza inovačního záměru, na nějž navazují veškeré komunikační a rozhodovací aktivity a dále také prosazení a kontrola. Management inovací dovoluje celé společnosti reagovat jak na externí, tak na interní příležitosti a využívá k tomu veškeré kreativní myšlenky. Jeho pravý smysl spočívá v připravenosti reakcí na vnější a také vnitřní podněty a je také zaměřen na volbu předmětu změny, její přípravu, která by měla být flexibilní a také samotnou realizaci a také využívání. V samotném inovačním managementu jsou zahrnuti zaměstnanci na každé z úrovní organizační hierarchie.

Inivace Konkurenceschopní

Řízení inovací je totiž kompletní činností. Cílem celého inovačního managamentu je zejména korektní implementace námi vhodně zvolené inovační strategie. Kreativita, k uvedení samotného nového nápadu na trh je více než nedostačující. Nutností je zejména neopomínat na implementaci celé inovace respektive celkového řízení inovací v daném podniku. Proces celého řízení inovací je velmi obtížný úkol a to zejména z hlediska náročnosti a také výskytu různých neočekávaných událostí, které se mohou objevit v průběhu celé implementace inovací. I přes velmi neurčitou a také složitou povahu celého inovačního procesu je ovšem možné nalézt vzorec, který bude zajišťovat podstatu celého úspěchu. Pojem řízení celého inovačního procesu je vesměs chápán jako takové nastavování jednotlivých podmínek, které zvyšují pravděpodobnost úspěchu. Pojem řízení inovačního procesu je chápán zejména jako nastavování podmínek, které zvyšují pravděpodobnost úspěchu. Ten závisí zejména na dvou podstatných faktorech, jimiž jsou zejména (technické zdroje, jako lidé, zařízení, finanční zdroje, znalosti atd.) a také schopnosti tyto zdroje optimálně řídit. (Trommsdorff, 2009).

Intenzita změny

Ve spojení s takzvanou intenzitou změny je nejčastěji uváděna takzvaná dvoustupňová klasifikace všech inovací, jenž umožňují rozpoznat velikost celkové změny nového produktu anebo také nového technologického postupu a to vzhledem ke stávajícímu stavu. Nejvýznamnějším cílem celé této kategorizace je zejména vyjádření kvalitativní stránky celého inovačního procesu. Jedná se zejména o rozlišení o takzvaný Oslo manuál, uvádí Český statistický úřad. Dostupné z takzvané Netechnické inovace, Inovace produktu, výrobků a služeb 14 té intenzity inovací, které mají podstatný význam pro celou správu všech inovačních procesů. S ohledem na intenzitu změn jsou rozlišeny takzvané evoluční (inkrementální) inovace a také radikální (diskontinuální) povahy. Evoluční inovace tedy ty, které představují malé ale postupné změny, jenž se týkají vylepšení veškerých produktů a také procesů. Pro samotnou realizaci nejsou nutné žádné nadměrné investice, které jsou využívány zejména stávajícími pracovníky. Zdroje jsou rovněž zachovány bez jakýchkoliv výraznějších změn. Tento druh inovací se používá zejména k nárůstu produktivity práce a také k redukci nákladů. Bohužel jimi ovšem není zajištěn dostatečně vysoký nárůst zisku. Nevýhodou těchto inovací je, že jsou projevováni ve chvíli, kdy se podnik snaží věnovat raději menším inovacím, namísto toho, aby přecházel k významnějším změnám. Následkem toho všeho je situace, kdy podnik za určitý časový úsek dosahuje veškerých možných přírůstků výroby, zisků a dalších ekonomických veličin, současně je ovšem velmi vzdalována jakákoliv špičková technická úroveň. Radikální inovace v podniku vyžadují ve srovnání s druhým typem, velmi vysoké investice a to zejména o investice vynaložené na výzkum a vývoj. S těmito náklady je rovněž spojováno i vysoké riziko a právě z tohoto důvodu mají větší váhu. Riziko může být dále promítnuto například v konečné nerealizovatelnosti daného výrobku anebo může být takovýto výrobek na trh uveden neúspěšně. Riziko je v tomto případě projeveno i zčásti proto, že tyto inovace velmi často sami o sobě vytvářejí poptávku a to z toho důvodu, že pro skutečně radikální inovace trhu nemusí vůbec existovat. Jednou z možností, jakou by se daly snížit vysoké náklady veškerých radikálních inovací, jsou kupříkladu transfery technologií. Ty jsou totiž využívány ve většině firem.

Inovační proces

Inovační proces je v tomto případě chápán zejména jako cesta, na které se z inovačního podnětu rozvíjí kupříkladu zcela nový výrobek, který se dále šíří. Jednotlivé fáze této realizace mají své následné komerční využití, a proto jsou inovace pravidelně sledovány. Inovační proces podle Karla Skokana (2004) dělen na tri fáze a to na invenci, kdy se jedná o nápad něčeho nového, tedy respektive o konkrétní myšlenku. Pokračuje se přes individuální fázi tvorby celého podkladu, do které samozřejmě musíme zahrnout vývoj a také výzkum. Poté, co se ověří tržní či ekonomické využití, dojde se do druhé fáze, která se nazývá adopce. Ve fázi adopce se poprvé využije komerční nápad. S ním jsou ovšem spojeny jisté finanční, organizační a také investiční aktivity a to nejen v samotné výroby, ale i v prodeji. Fáze je u konce až v okamžiku, kdy je daný prvotní nápad skutečně přijat a také využit. Vynález se dále na trhu zavádí různými způsoby a to tak, že inovace může být akceptována trhem ihned, ovšem může to trvat i několik let. Další fází je takzvaná difúze, kdy se znalost o samotné invenci zcela rozšiřuje a je tak představena právě jako difúze. Inovace jsou tak rozšířeny velmi nerovnoměrně a to zejména kvůli samotnému odporu a to například kvůli nedostatku informací. V tomto důsledku jsou tyto informace předávány dále lidem, kteří jsou na různých místech a také v různém čase. Difúze inovace je tak v tomto případě pojata jako takzvané přijímání novinek mezi jednotlivci či skupinami osob a to v daných časových intervalech. Tento proces ovlivňují následující faktory, a sice existence velkých měst, které tvoří základnu regionů, které novinky přijímají a následně rozšiřují, dále struktura průmyslové výroby, velikost daných firem a v neposlední řadě také struktura trhu (podstatná je především konkurence mezi jednotlivými firmami). Dále se jedná o kvalitativní transformaci pracovních zdrojů, které jsou způsobilé k tomu přijímat i rozšiřovat nové poznatky a také znalosti.

  • Inovační proces – nelineární, lineární. Na celý inovační proces je nahlíženo zejména dvěma způsoby. Do zhruba 80 let 20. století převládal takzvaný lineární model. Ten byl používán v různých podobách a to jako model tlačený technologií a také potřebami zákazníků. V tomto případě převládala zejména snaha autorů o to, aby byl vytvořen dokonalý model, který by vysvětlit vznik inovací ve firmě a zároveň také zohlednil celé okolí dané firmy. Takto vznikl takzvaný nelineární model inovačního procesu, který patří mezi nejznámější model řetězového propojení od samozvaných autorů Rosenberga a Klina.

Lineární inovační proces čerpá zejména z faktu, že postup veškerých inovací představuje běh, jenž má své jednotlivé fáze a je chronologicky navazující. (Jiří Dvořák 2006), ten popisuje, že inovační proces probíhá zejména podle tohoto modelu tak, že se postupně uzavírají a také uskutečňují jeho jednotlivé části, za které rozhodně nesou odpovědnost jednotlivé podnikové útvary (aplikovaný výzkum a vývoj, příprava výroby). V momentě, kdy je výrobek předán pro daného produkčního úseku a také marketingového oddělení, zajišťuje se jeho uvedení na trhu a jeho následný prodej. I přesto všechno je tento model již dávno překonán a často se s ním setkáváme zejména u invenčně obtížnějších oborů, jenž si žádají detailněji rozpracované postupy (farmaceutický průmysl popřípadě automobilový průmysl)

Nelineární inovační proces, ke kterému byl autor spíše dříve nakloněn, znázorňuje takzvaný řetězový model. Tyto modely jsou opředeny zejména o dva z následujících předpokladů, a sice že inovace jsou zejména výsledkem jakékoliv kolektivní spolupráce a dále že rozdílné inovační činnosti mohou vždy a za každých okolností probíhat současně. V tomto modelu je tak zohledněna zejména v prvé řadě skutečnost, že inovace nemají svůj původ ve vývoji, potažmo ve výzkumu, nýbrž se jejich počátek datuje k samotným uživatelům technologií, kooperačním partnerům a také zákazníkům potažmo dodavatelům.(Skokan, 2004) Mezi všemi těmito účastníky inovačního procesu jsou opět vytvořeny veškeré různé zpětně vazby, které tento proces neustále ovlivňují.

Tento článek vznikl na základě příspěvku autora: Ing. Vítězslava Kotík, MBA

FinList on Facebook
  • 4
    Shares